Tour de Wellness

Jsem unavená, vyčerpaná a "přemámovaná".  Za poslední dva měsíce jsem už potřetí nemocná. Signály těla už zkrátka nemůžu dál přehlížet. Taky se blíží moje narozeniny. A taky mám poslední neodškrtnutou položku na seznamu přání, která si postupně plním od doby, kdy umřel můj táta. Tím přáním je dovolená sama se sebou.

Říká se, že člověk před narozeninami zažívá malou smrt.

Jak symbolické. Všechno do sebe dokonale zapadá a já cítím, že je čas, aby se kruhy uzavřely.

Koukám do rodinného kalendáře a do konce roku, těsně přes mými narozeninami, na mě vyskakují 4 prázdná okénka, kdy nemá Ondřej práci ani nemáme naplánovanou žádnou akci.

Jsem rozhodnutá.

Můj milovaný muž souhlasí, co víc, je mým nápadem nadšen!

Kam pojedu?

K moři, to je přeci jasné!  Vybírám si all inclusive zájezd do Emirátů. Moře, teplo, dobré jídlo a za 6 hodin jsem tam. Co víc si přát. Před tlačítkem "nezávazně objednat" se ale zarazím. Nebyla jsem od rodiny, co se Erik narodil déle než jednu noc a ne déle než pár desítek kilometrů. Pokoj pro jednoho a zkrácený pobyt na 3 noci se mi v porovnání s týdenním pobytem pro celou rodinu zdá poměrně drahý. Na letišti jsou to ještě 2 hodiny tam a dvě zpátky. Dva dny prolítám a než se ohřeji, už pojedu domů.

Takže jinak.

Dobré jídlo, klid a wellness

Ano, to je přesně to, co teď potřebuju.  A trochu luxusu k tomu. Sedám k internetu a projíždím můj oblíbený server kouzelných míst Amazing Places. Po několika hodinách mám jasno. Augustiniánský dům v Luhačovicích. Dokonalé wellness, zážitková gastronomie, zahrada šesti smyslů a meditační jurta na zahradě. Je dost daleko na to, abych vypla, ale ne zas tak daleko, abych se nemohla z minuty na minutu sbalit a vrátit se domů. 

Dovolená začíná

Předávám Erika Ondřejovi na nádraží v Řevnicích. Nasedám do auta. Zapínám navigaci. "Jupí, jedééém!" zakřičím si pro sebe v autě hezky nahlas.

Ups. Baterie vybitá. Telefon se vypne. Žádný problém. Zastrčím nabíječku do telefonu, naťukám pin a jede se.

Nesprávný PIN. Asi jsem se v té cestovní euforii překlikla. Nesprávný PIN. "Cože?!" No jo. Aha. Už chápu.  Změnila jsem si operátora a mám novou simku. Od té doby, co jí mám, jsem ještě telefon nevypnula. Takže... Jaký je ten PIN? 

Vracím se domů. Netuším, kde je ten zatracený PIN schovaný. Zoufale prohledávám všechny možná místa. Nic. Jsem zpocená, naštvaná a derou se mi slzy do očí. Moje vysněná dovolená. Sotva začala, je problém. Mám už hodinu zpoždění a vážně netuším jak tohle budu řešit.

Tak jo. Je potřeba se zklidnit. Pokládám si zázračnou otázku, která mi už pomohla vyřešit kde co. Kdybych věděla, kde ten PIN je, kde by byl?

Jedno místo mě napadá. Jo! Je tam. Uf.

Díky, Vesmíre!

Vážně nevím co bych si počala kdyby se mi tohle stalo někde na cestě.

Konečně jedu

Pouštím rádio na plný pecky a hrajou fanfáry. Sešlapávám plyn až na podlahu a letím svojí milovanou Raketkou (moje skoro nové a skoro růžové auto) vstříc dobrodružství sama se sebou. Miluju ten pocit svobody v autě a ubíhající krajinu kolem.

Tedy když mi zrovna za zády nekřičí dítě a můžu si zpívat nahlas starý dobrý hitovky z 80. let. "I wanna be with you, I wanna be you, baby. Ou, baby"

Derou se mi do očí slzy vděčnosti. Že jsem si to dovolila. Že fakt jedu.

Bez pocitů viny a bez výčitek. 

Pětihvězdičkový hotel

První zastávku na cestě jsem si naplánovala na zámku. Chateau Herálec. Cestou začínám trochu pochybovat jestli jsem to s tou "kapkou" luxusu trochu nepřehnala. Mám kruhy pod očima, mastné vlasy, bundu od bahna z hřiště a neumyté auto plné drobků.

 

Pokouší se o mě démon, který mi našeptává, že nejspíš budu vypadat jak zoufalá matka na útěku. Sakra. Ale vlastně co. Tak trochu to tak je. Autenticita je na místě, jsem platící host jako každý jiný a trochu posílit sebedůvěru bez ohledu na to, co si ostatní myslí, mi taky neuškodí. Ba naopak.

Popelka se proměňuje v zámeckou paní

Jsem na místě. Vítá mě pán z recepce s ohromnou rudou růží, skleničkou šampaňského a se slovy, že jsem dnes na zámku jediný ubytovaný host.

Nemám slov a užívám si toho pocitu, že mám zámek tak trochu sama pro sebe. 

Díky, Vesmíre!  Překládám si to jako odměnu za mojí odvahu jet v teplákách do zámeckých komnat :-)

Měkkoučká velká postel sama pro sebe (žádní mačkající se milující bližní, kopa plyšových medvědů a pták z Penny s obrovskýma očima k tomu!), všechno  dokonale uklizené (ach, Bože, nic tu není upatlané!:-) a ten KLID. TEN BOŽSKÝ KLID.

Zdá se mi to až neuvěřitelně krásné.

Masáž

Uvolňuji se a asi poprvé od té doby, co jsem mámou, mám v hlavě sladké nic. Žádné myšlenky na Erika s Ondřejem, jak se asi mají, co dělají, co si dají k večeři, jestli bude mít Erik to správné pyžamko, aby mu nefoukalo na zádíčka, bla, bla, bla..

Jen já. Tady a teď.

Neomezený wellness a privátní vířivka ve věži

Přestože je to součást balíčku, který jsem si objednala, paní je neochotná mi  takhle pozdě večer a ještě po masáži službu poskytnout. Objednává mě na ráno. "Grrr" vztekám se. Ráno chci vyspávat a pak hned pokračovat v cestě. No nic, je to jak to je. Alespoň budu mít dost času na to si vychutnat večeři, uklidňuji se.

Tříchodová večeře

Budu sama v restauraci, takže by asi bylo jedno kdybych tam šla v těch v rozkroku roztržených legínách, ve kterých jsem přijela, nicméně dnes jsem za dámu. Dopřávám si nekonečně dlouhou horkou sprchu, oblékám se do šatů a líčím se.

Wau, jsem docela kočka! Mňau.

V restauraci mě obsluhuje milý usmívající se mladík. Servíruje mi jednu dobrotu za druhou a drobečky z couvertu mi padají způsobně do látkového ubrousku na klíně. Mám na každé sousto nekonečně mnoho času a nikdo mi nic neujídá z talíře.

Dokonalé to matkoblaho :-)

Prohlídka zámku

Sladká tečka a bonus večera je, že mi paní z recepce nabízí individuální prohlídku těch nejluxusnějších zámeckých komnat. Další Wau. Bez dalšího komentáře.

Díky, Vesmíre! A dobrou noc.

Bez plavek

Po výborné snídani se chystám do wellness. Sakriš. Zapomněla jsem si plavky. V sauně je to O.K a v privátní vířivce určitě taky. Bazén pod klenbami mě bude asi dost mrzet, ale co se dá dělat. Přicházím do spa recepce, kde se mi mladík omlouvá, že musí na pracovní cestu a že mě nechá v celém wellness samotnou. Takže problém s plavkami je vyřešen.

Díky, Vesmíre!

Luhačovice

Přijíždím do malebného lázeňského městečka. Ubytovávám se. Dostávám pokoj s  výhledem do ulice. Ach ne, objednala jsem si pokoj s výhledem do zahrady!

Slečna z recepce jde problém řešit a já jdu zatím na masáž. Velký statný medvěd (masér velmi urostlý a velký:-) se pustí do masírování a já mám pod jeho tahy horkýma medvědíma tlapama, opět v hlavě to sladké božské NIC. 

Po návratu z masáže dostávám pokoj vyšší kategorie s výhledem do zahrady.

Díky, Vesmíre!

Výtahem nahoru a dolů

To mě vážně baví. V župánku dolů do wellness, nahoru do pokoje a pak zase dolů do restaurace. 

Ach Bože. To jídlo. A ty zdravé snídaně. Zelený ječmen, chia jogurt, domácí chleba. A ty výhledy do zeleně. A ten servis. Přání se tu plní na počkání. 

Celotělový augustiniánský rituál

Dozvídám se od masérky něco o duchovní historii domu a hned je mi jasné, proč jsou tu v knihovničkách knihy jako Moc přítomného okamžiku nebo Miluj svůj život.

Paní se mě ptá jaký mám záměr a proč jsem na rituál přišla.

"Nabrat síly", vypadne se ze mě. " Tak to jste tady správně", odpovídá mi.

Vysvětluje mi, že se o to postará na fyzické úrovni a moje práce bude ta duchovní.

Jsem trochu nervózní, co z toho "vyleze".

Tak jo. Jdeme na to.

Solný peeling

Bolelo to tak, že jsem měla pocit, že mě masérka snad sedře z kůže. V duchu si říkám, že jsem sem přijela se nechat hýčkat a ne týrat. A pak mi to došlo. Tohle dělám já sama sobě! Sdírám se z kůže. Mám tendence k workoholismu, perfekcionismu a snahám o dokonalost.

Tak to ne, s tím je čas se rozloučit. V druhé fázi mě masérka balí do zeleného jílu a já u toho si v duchu nahrávám do své mozkovny nový software “Pečuji o sebe”.

V poslední fázi mě masérka pokládá na vyhřívané vodní lehátko a uvaří mi levandulový čaj.

A já si donahrávám k novému programu ještě dodatek “Nechávám o sebe pečovat”.

 No, mám co zpracovávat...

Milovaná přítelkyně

Zjisťuju, že jsem půl hodinky cesty od místa, kde žije moje velmi blízká přítelkyně Jitka. Volám jí a domlouváme se, že i s jejím partnerem přijedou v podvečer na wellness a společně pověčeříme.

Díky, Vesmíre! Snažily jsme se domluvit společný wellness už před nějakou dobou, ale termínově nám to nevycházelo.

Již potřetí se strojím do šatů a líčím se. To je víckrát než za celé tři roky mámování.

A zase jedu výtahem. Z restaurace rovnou do hajan. 

Můj pobyt je u konce

Cestou do auta se ještě stavuju v kapličce, která je stavební součástí augustiniánského domu.

Zapaluju svíčku a děkuji. 

Vemíru. Bohu. Sobě. Rodičům. Za život a každý jeho okamžik.

A taky za dar svojí stávající rodiny. Že se mám kam a ke komu vrátit.

Bylo to krásné. Vyživující a léčivé.

Díky, Vesmíre!


Ponaučení z výletu aneb co si odvážím?

  • Když se něco nedaří nebo nefunguje, s láskou to přijmi. Vesmír pro to má svůj důvod a nejspíš přijde něco lepšího!
  • 3 dny dovolené za 3 roky mámování je fakt málo! Budu jezdit častěji :-)
  • Když máš sen, splň si ho! 
  • Pečuji o sebe a nechávám o sebe pečovat.

Write a comment

Comments: 2
  • #1

    Věra (Friday, 21 December 2018 10:05)

    Krásný a inspirující :-) Díky Vesmíre.

  • #2

    Eva Kleinová (Saturday, 22 December 2018 08:14)

    Míšo, díky ❤️
    Při čtení jsem se bavila, měla slzy dojetí v očích a jako bych ty dny prožívala s tebou - moc pěkné jsi to napsala. ��
    Vedlo mě to k zamyšlení nad svými nesplněnými přáními ��.
    Děkuji �