Jak se máš?

Sem tam si s Ondřejem během dne pokládáme tolik známou a otřelou otázku: "Jak se máš?" 

Chytl se toho náš Erik a začal nám tuhle otázku poslední dobou pokládat asi tak "pořád" :-)

 

"Mami, jak se máš?"

"Dobře."

"Dobře? Ne, ty se máš skvěle!"

AHA MOMENT 1:  Dobře je za tři a vlastně jo, mám se skvěle.

 

V situacích, kdy to jako máma úplně nezvládám a křičím, se na mě můj syn se slzami v těch svých velkých modrých očích dívá a ptá se mě: "Mami, jak se máš?" a já odpovídám: "Teď zrovna se zlobím".

"Se zlobíš? A jinak se máš skvěle?" 

"Grrr" bublá to ve mě. 

AHA MOMENT 2: Zlost je jenom emoce a vlastně jo, mám se skvěle.

 

"Mami, jak se máš?"

Začíná mi ta otázka po stopadesáté za den už trochu lézt krkem. Jsem už ale vědomá a mým synem poučená, takže odpovídám: "Skvěle".

"A proč se máš skvěle?"

"Protože jsme spolu, máme se rádi a právě jsme dojedli dobrý oběd" vysypu ze sebe a je to tu zase.

AHA MOMENT 3: Je potřeba si stále připomínat, že se máme skvěle a vážit si každého okamžiku. A to zejména tehdy, kdy se nám děje něco, co možná považujeme za samozřejmost, i když je to nejcennější co máme.

 

Jsem za ty každodenní Erikovy otázky vděčná.

Učím se znovu a znovu s každou jeho otázkou vědomé pokoře a vděčnosti za všechno, co v daný okamžik mám.

 

Co odpovíte vy, až se Vás příště někdo zeptá: "Jak se máš?" :-)

Write a comment

Comments: 0